Milí čtenáři, vítejte u našeho dalšího Okénka z depozitáře. Z dnešního pohledu znějí hesla z názvu článku asi jako velký úlet, ale taková byla realita. 

Ještě celkem dlouho po válce bylo jídlo, ošacení a spousta dalších věcí jen na příděl, takzvaně na lístky. Na každou osobu podle věku bylo určeno omezené množství základních potravin, které bylo možno zakoupit. Tento vhled do doby krátce po druhé světové válce mi poskytl soubor tehdy vycházejícího časopisu „Výživa a zásobování pracujících“. Časopis začal vycházet v roce 1946, ale soubor našich exemplářů začíná až rokem 1947 a končí rokem 1953 kdy přestal časopis vycházet a byl zrušen přídělový systém. Už jen názvy jednotlivých příspěvků svědčí o tom, že tato doba nebyla vůbec jednoduchá: „Čelíme nedostatku“, „K otázce přidělování pracovních oděvů a obuvi“ nebo „Vejce, vejce… kdy jich budeme míti dost?“ Příčinou nedostatku téměř všeho byla pomalá obnova poválečného hospodářství a z části i jako následek velkého ničivého sucha v roce 1947 a z toho plynoucí neúrody.

Tento časopis vycházel pro potřeby závodních a táborových kuchyní a také hostinských živností, které musely mít přehled jak o jednou za měsíc upřesňovaných přídělech potravin, tak o nových provozních nařízeních. A tak zde najdeme opravdu pestré spektrum článků, které reálně vypovídají o době těsně před komunistickým převratem v roce 1948 a poté. Závodní kuchyně zažívaly velký boom. Zpočátku vznikaly jen u velkých podniků a postupně jich přibývalo i u těch menších. Do závodní jídelny chodili pracovníci z výroby, zemědělských družstev i třeba zaměstnanci banky. Takže se u jednoho stolu sešly různé společenské vrstvy. V časopise se pravidelně zveřejňovaly i dopisy strávníků – jak jinak než pochvalné. Jednotlivé jídelny předkládaly k hodnocení své jídelníčky a ustanovená komise jim k tomu psala návrhy na změny s odůvodněním chyb. Pro dnešního strávníka je trochu nostalgie číst, že i z toho mála potravin na příděl bylo vždy vytvořeno menu o třech chodech! Jak dokládají i fotografie, běžné menu se skládalo z polévky, hlavního jídla a moučníku.

Zajímavostí je, že v přehledné tabulce přídělů, která byla každý měsíc upřesněna, najdeme třeba i čokoládu. Ta se však přidělovala jen osobám do 20 let a jen ojediněle. O poznání překvapivější je ovšem to, že v receptech, které byly uveřejněny na stránkách tohoto časopisu najdeme i suroviny jako je zvěřina anebo dokonce i velrybí maso. Např. na straně 8. a 9. (rok 1948) je recept na velrybí karbanátky, guláš, paštiku a další. Také maso koňské bylo distribuováno a ze Zásobovacích zpráv vyplývá, že jeho výdej byl od 1. ledna 1948 na lístky zvýhodněn - ve dvojnásobném množství, než jak bylo uvedeno na ústřižku. Je zde ale také upozornění, že pokud koňské maso bude chtít využít závodní nebo táborová kuchyně, je třeba mít souhlas strávníků.

Že tu vše odráží naprosto zběsilou dobu „Vítězného února“ dokládá i odstavec zabývající se příděly potravin pro stravování vězňů přikázaných k nucené práci do dolů, průmyslových a zemědělských podniků.  Např. osoby starší 20 let dostanou: pokud je v přídělové tabulce máslo – obdrží tito stejné množství umělého jedlého tuku. Příděl bramborů pro vězně byl stanoven na 16 kg (tedy o něco zvýšen) a za to jim byla snížena dávka bílého pečiva na 2 kg a dávka masa na 1.200 g / pro vězně a přídělové období. (1948: 45)

Velký nedostatek byl také kuchyňského textilu, a tak se zde objevuje výzva, aby jej závodní kuchyně neobjednávaly, neboť na skladě žádný není! Stejně tak nebyla látka na pracovní oblečení pro zaměstnance kuchyní. Bylo jim přislíbeno uvolnění pravidel alespoň na bavlněný kepr, ale pouze pro zhotovení kuchařských zástěr a blůz jen pro hlavní personál, nikoliv pro pomocný. (1948: 45)

Časopis řešil i celou řadu dalších provozních záležitostí jako jsou platy zaměstnanců. V předúnorových číslech najdeme porovnání stejného odvětví závodních kuchyní se zahraničím, a to nejen s Polskem, Maďarskem a SSSR, ale třeba i z Velké Británie, Holandska, Kanady nebo Belgie. Po únorovém komunistickém převratu se takové porovnávání vždy týká už jen zemí komunistického bloku. 

Je zde také celá řada osvětových článků o zdraví a potravinách obecně. Například pojednání o kávě od MUDr. Křečka:
„Vidíme tedy, že vedle účinků čistě léčebných, je možno doporučit požívání zrnkové kávy hlavně u pracovníků duševních, kde je třeba zvýšit duševní bystrost, soustředění a urychlení vybavování představ. U pracovníků v oboru práce tělesné může zrnková káva prospívat zvláště při službách nočních, dlouhotrvajících a úmorných, kde je třeba zaostřit pozornost na drobnosti (u dopravy, v pomocném zdravotnictvu apod.).“ (1948: 157) 

Zajímavé jsou i samotné recepty, je vidět že nedostatek potravin byl řešen různými polotovary z konzerv, zejména masových. Do zmiňovaných moučníků se běžně dávaly směsi nahrazující vejce „Engina“ nebo směs „Dortamin“ jako náhrada mouky. Setkáme se tam i s tajuplně znějícím názvem přímo v přídělové tabulce: „hmota spořící tuk do pečiva“.

Od dubna 1947 se v závodních kuchyních začala připravovat i jídla pro osoby se zdravotním omezením, tedy diety – například žlučníková, diabetická. A opět následovala série uveřejněných pochvalných dopisů od strávníků. Zprvu se kuchyním do vaření dietní stravy příliš nechtělo, ale postupně se novinku podařilo začlenit do běžné nabídky. Pomohl asi také fakt, že na dietní kuchyni byl navíc zvláštní příděl. (Matoušová 1947: 17-19)

Jsou zde i recepty pro přípravu stravy pro nejmenší strávníky v závodních jeslích. Využívá se zde i mléko z akce UNRRA. (1948: 97)

A co zajímavého jsem ještě objevila v časopise „Výživa a zásobování pracujících“?

Tak například je tu detailní popis toho, jak probíhala příprava na první poválečný Sokolský slet v roce 1948.  Musela se udělat příprava na zajištění stravy pro 120 000 strávníků denně, což v řízeném přídělovém systému muselo být opravdu náročné. Na první slavnostní den bylo přichystáno velmi vzácné jídlo: polévka + rýže s masem. Abychom pochopili, proč vzácné, stačí nahlédnout do tabulky přídělů -  rýže 500 g na měsíc byla pouze pro věkovou kategorii do 20 let! Na sletu byla tato vzácnost tedy jen pro cvičence, pro ostatní členy Sokola bylo na první den jako slavnostní jídlo tzv. „Flíčkoto“ – vařené flíčky s masem. Jen jako úsměvná perlička dnes působí poznámka v textu o tom, že stravovací odbor na slet připravil celkem 40.000 talířů a 160 placených myček nádobí. Místo talířů porcelánových byly použity červené a hnědé talíře bakelitové a 4.500 plechových, červeně smaltovaných. 😊 Celý popis prvního poválečného sletu najdete na str. 94-95 (1948).

Možná se ptáte proč plán, nadplán a protiplán? Protože to jsou autentická dobová hesla, všechna je v časopise najdete. K poválečné obnově hospodářství byly ustanoveny nejdříve dvouleté a později pětileté plány. Ačkoli v tehdejší společnosti převládalo velké nadšení z konce války a nastoleného míru, byl to také počátek období rudého temna, kdy probíhalo vyvlastnění a znárodnění půdy, majetku, perzekuce lidí, nucené práce a soudy se všemi nepohodlnými režimu. Pokud chcete poznat blíže dobu 50-tých let, pak spolehlivým pramenem poznání je kromě denního tisku i časopis Výživa a zásobování pracujících. A pokud byste rádi nahlédli přímo pod pokličku padesátek – tak zde je malá ukázka…

Například dvě méně známé přílohy k masu:
Uzený jazyk s kaší z ovesných vloček. Uzený hovězí jazyk uvaříme, měkký zbavíme kůže a nakrájíme na plátky. Podáváme s ovesnou kaší, mastíme tukem a jako přílohu dáváme vitaminové zelí, dýňové řezy nebo nakládanou zeleninu.

Recept na přílohovou kaši z ovesných vloček: Vločky dáme vařiti do slané vody asi na ¾ hodiny. Po uvaření je protlačíme sítem (dnes bychom je asi rozmixovali :-) -cibuli zpěníme a zasypeme moukou, necháme zasmahnout a přidáme prolisované vločky. Dobře rozmícháme, přisolíme, přidáme pepř, muškátový květ a necháme povařit.

Recept na nastavovanou kaši:
Oloupané brambory nakrájíme na větší kostky a dáme je vařit. Uvařené brambory umeleme nebo rozmačkáme, přidáme tuk, vařené trhané krupky, přisolíme, rozmícháme a podle potřeby zředíme mlékem. Kaši mastíme usmaženou cibulkou.

Pokud jsme zde v Okénku (Hluboko do kapsy i do hrnce...) před nedávnem hledali nějaké úsporné recepty, pak vězte, že v tomto časopise jich můžete najít více než v kuchařce vydané v letech válečných z roku 1942! 

Vždy hledám v našem Okénku nějaký přesah do dnešních dní. Závodní jídelny vznikly proto, aby zaměstnanci měli možnost kvalitní stravy přímo na pracovišti a nemuseli si nosit všelijaké kastrůlky a bandasky s obědem. Už Tomáš Baťa měl, krom jiného, zajištění stravování přímo v podniku jako zcela nový benefit pro své zaměstnance. Byl to jakýsi nadstandard.

Závodní stravování šlo po válce cestou modernizace jak samotných kuchyní, tak nových výživových směrů a ušlo dlouho cestu, aby se nakonec vše přetransformovalo až k dnešním benefitům stravenek. To je už ale o něčem úplně jiném. V poslední době si mnoho lidí zase do práce začalo nosit krabičky s obědem, i když z jiných důvodů. Doba je složitá, ale kdy nebyla? Na rozdíl od dob potravinových přídělů si ale do těch krabiček můžeme dnes koupit opravdu cokoliv, co chceme…

Přeji všem čtenářům hodně inspirace na domácí vaření a kdyby náhodou došla, klidně se stavte. Máme v naší knihovně velmi bohatý fond kuchařek od těch nejstarších až po ty moderní, současné. Těším se s Vámi na setkání u dalšího Okénka z depozitáře…
 

Text a foto připravila: Noriko Bolfová