Starček láká hmyz k opylování, ale pro dobytek nebo pro člověka je ve větším množství jedovatý.

Nebezpečnost starčeku spočívá v jedovatých látkách, které obsahuje, podobně jako řada dalších invazních rostlin. „Na pastvinách starček ohrožuje dobytek. Pokud by kráva sežrala jednu dvě rostliny, nic tragického by se nepřihodilo, ale větší množství starčeku požívaného po delší dobu by mohlo vést k otravám,“ upozorňuje Görner. „Jedovaté látky zůstávají ve starčeku ještě po usušení. Do člověka mohou proniknout v mléku.“

V několika studiích zaznamenali vědci jedovaté látky ze starčeku rovněž v medu. Nebyly to ovšem koncentrace poškozující vážně lidské zdraví. V Česku navíc starček kvete v pozdějším období, kdy už včelaři připravují včely na přezimování. Proto je velmi malá pravděpodobnost, že by se v tuzemském medu jed z této rostliny objevil.

V několika posledních letech starčeku výrazně přibývá. Do světa se rozšířil z jižní Afriky a první poznatky o jeho výskytu v Česku pocházejí z roku 1997. Objevuje se na narušovaných místech, výborně snáší zasolení, a tak roste u silnic a dálnic. Řidiči ho mohou vidět i ve středovém pruhu, žlutě tam kvete ještě v říjnu. Není příliš konkurenceschopný, což mu ovšem u silnic a dálnic nevadí – jiným rostlinám se tam totiž nedaří. Dobře prospívá také u železničních tratí, odkud se šíří do okolí.