Vítejte u našeho třetího Okénka z depozitáře. OKÉNKO je náhledem do historického fondu naší knihovny v souvislostech s tématy, která jsou aktuální nebo nějak zajímavá i dnes. Součástí textu jsou i odkazy na zdroj, ze kterého uvedené informace pocházejí, proto abyste si ho pak případně mohli prohlédnout v naší digitální knihovně a nebo objednat a prohlédnout osobně, přímo u nás v Knihovně Antonína Švehly. Většina zdrojů pro Okénko je již umístěna v naší digitální knihovně a nebo se právě digitalizuje. 😊
Jelikož je doba prázdnin a dovolených, máme pro Vás jen něco menšího, dílko ovšem zajímavé, jak jinak…..Víte, co si představit pod pojmem „POLÉVKOVÉ ÚSTAVY“?
Jakkoliv to zní vtipně, legrace to není. Pokud Vás ale napadlo, že je to něco spadajícího do oblasti charity, tak nejste daleko….
Jsme v roce 1928 a v Brně byla vydána příručka o Vyučování výživě a stravování školní mládeže.
Útlá knížka (IKE259) s razítkem „Knihovna státních inspektorů zemědělských škol“ nám ukazuje, jak deset let po skončení první světové války byl stále aktuální problém s podvýživou a nebo nesprávným stravováním. Sepsal ji vrchní ministerský komisař MUDr. Karel Driml, který toto téma otevřel tím, že nechal sestavit a zaslat k vyplnění 10.000 dotazníků ohledně výživy školní mládeže na Moravě a o výživě lidu vůbec. Tyto zaslal k rukám učitelů a 400 dalších dotazníků odeslal úředním lékařům.
Podvýživa se stala problémem ve školách proto, že žáci se pak nedokázali soustředit na výuku a oslabený organismus pak nedokázal vzdorovat tehdy tak rozšířenému onemocnění, jakým byla tuberkulosa. Publikace nám odhaluje závažná fakta o této době. Z dotazníků vyplývá, že hlavně děti z podhorských a horských oblastí na tom byly nejhůře. (Valašsko, Podkarpatská Rus a horské kraje Slovenska)
Výňatky ze zpráv učitelů ze strany 5-9:
Doma se dětem nedostává hlavně tuku. Málo se mastí a to ještě lojem.
U 60% žáků se skládá snídaně ze zelí a zemáků, u 20% z polévky a zemáků, u 15% z kávy a chleba, u 5% pouze ze zemáků. Většina žáků je na oběd ve škole, kde jídává přinesený chléb nebo zemákové placky (70%), zemáky na loupačku (3%).
Večeře: mléko (podmáslí) a zemáky 60%, zelí a zemáky 20%, kukuřičná kaše 15%, pouze zemáky 5%.
Rodiny, zvláště v zimě, trpí podvýživou. V mnoha rodinách se jí často jen jednou za den.
Strava masitá a postní se nerozeznává, postní je každodenně…
Děti spěchají do školy bez snídaně. Ve škole zůstávají přes poledne o chlebě.
Velkou vinu má na podvýživě i alkoholismus.
V létě se děti dojídají ovocem.
Mnohé děti chodívají do školy bez oběda, nemohou soustřediti pozornost a brzy se unaví. Přespolní děti mají většinou jen oběd studený - kousek chleba s něčím. V létě matky nestačí pro polní práci pokrmy připravit. Mnoho matek neumí vařit. Znají jen několik obvyklých jídel a ta stále opakují.
Zeleninu děti téměř neznají, kromě zelí, salátu a okurek.
Ze všech dotazníků tak vyplývala výzva k zavedení školních jídelen. V některých obcích byly již zřizovány POLÉVKOVÉ ÚSTAVY, kde nejchudší děti obdržely v poledne polévku. Financovala to okresní péče o mládež a učitelský sbor doplnil veřejnými sbírkami. Zapojila se také řada spolků i jednotlivců. Když se podařilo sehnat nějaké fin. prostředky, byly vybrané děti obdarovány ve škole mlékem při MLÉČNÝCH AKCÍCH. Mléčné akce sloužily zároveň i k propagaci mléka, jako potraviny. Podávalo se mléko plnotučné ve ¼ l lahvi, svařené, anebo pasterizované. Díky státní podpoře bylo mléko buď zdarma, nebo zlevněné, podávalo se dětem rodičů nezaměstnaných a nemajetných. Děti z majetnějších rodin si toto školní mléko hradily. Velký organizační podíl na tomto počinu měl učitelský sbor a školníci.
Polévkové ústavy se zřizovaly při školách tam, kde byla zjištěna velká podvýživa dětí. Měly být provozovány hlavně v zimních měsících. Děti zde obdržely jednou denně teplé a výživné jídlo zdarma, u dětí lépe situovaných za přiměřený příspěvek.
Tyto ústavy spravovalo kuratorium, složené z lékaře, ze zástupců obce, místní školní rady, škol, učitelstva, rodičů stravujících se dětí a ostatních zúčastněných institucí.
Nová myšlenka zřízení školních kuchyní se zdála jako nejlepší řešení i proto, že by se tam mohla děvčata připravovat pod vedením učitelek domácích nauk vařit chutné a výživné pokrmy. Tyto znalosti by se pak přenesly ze školy do rodiny, čímž by byla zajištěna tolik potřebná osvěta.
Je nutné dodat, že se jednotlivé kraje od sebe dost lišily. Někde se jedlo častěji maso, ale chyběla zelenina i luštěniny. Jinde se zase připravovaly pokrmy nejvíce z mouky. V chudých podhorských krajích převažovaly jídla z brambor a zelí. Podvýživa tím vznikala nejen z nemožnosti nákupu potravin – z chudoby, ale i z nesprávné skladby potravin nebo jejich jednostrannosti.
Dílo pojednává o škodlivosti podvýživy a stejně tak poukazuje na nemoci z nadbytku.
Kniha je určena pro výchovný program v mateřských školkách, ve školách obecných a měšťanských, nebo na odborných školách pro ženská povolání. Je zde uvedena ke každému vzdělávacímu programu metodika výuky od loutkového divadla pro nejmenší, po diapozitivy, a v té době již i filmy a další metody propagace, například výstavy a plakáty. V knize je obsažen přesný organizační řád pro Polévkové ústavy a pro Mléčné akce.
I tehdy ale bojovali propagátoři zdravé výživy s předsudky 😊
Možná Vás pobaví… a možná některé ještě dnes můžete slyšet:
Vysloví-li se doma otec o mléku, jako o nápoji nedůstojném muže a hodícím se nejvýše pro kojence, pojmenuje-li zeleninu trávou, vhodnou pouze pro přežvýkavce, sesměšní-li kaši, říká-li, že jen maso tvoří svaly, označuje-li pivo za tekutý chléb apod., není divu, že hlavně chlapci si odnášejí tyto nepravdy do života, domnívajíce se, že by si zadali jako muži, kdyby se jimi neřídili. (str. 12)
Po válce strádajícím a podvyživeným dětem pomáhaly organizace jako je České srdce, Červený kříž, Masarykova liga, Americká akce Hooverova, Ochrana matek a dětí a další. Organizaci „České srdce“ věnujeme jedno z příštích Okének.
Kniha je opatřena i několika dobovými fotografiemi, přímo z akcí. Samostatnou kapitolu tvoří pak i pojednání o výběru, parametrech a zpracování školního mléka, které bylo pod laboratorní kontrolou Státního ústavu pro zkoumání potravin.
A jaký je přesah tohoto díla do dnešní doby? Osvěta a prosazování zásad zdravé výživy je potřebné stále. I když my teď řešíme spíše opačný problém, tedy nikoliv podvýživu, ale přejídání. A znovu se to nejvíce dotýká dětí, kterým musíme vysvětlovat, proč není dobré konzumovat tolik sladkostí, které na ně v reklamách číhají dnes téměř všude. Inu každá doba má své, a proto je fajn si občas připomenout, jak to bylo kdysi…. 😊
Budeme rádi, když naše poklady z depozitáře potěší i vaše srdce …… KAŠ/ připravila Noriko Bolfová
