Milí čtenáři, vítejte u našeho Okénka z depozitáře… Tento rok je pro naši knihovnu trochu jiný, slavnostní. Naše knihovna ve své minulosti mnohokrát změnila svůj název, ale naštěstí nikoliv zadání. Při poslední změně názvu přibylo jméno Antonína Švehly. Přiznám se, že když jsem do knihovny nastoupila, mnoho jsem o něm skutečně nevěděla. Postupem času jsme si začali být velmi blízcí. Každý den, když jdu okolo sádrové busty před vstupem do knihovny, ho nenápadně zdravím…. Ahoj Tóno, tak snad bude dnes hezký den! Mám pocit, že se vždycky trochu usměje… všichni, kdo mě znají, vědí, že na něj nedám dopustit. Vlastně mám pocit, jako by tu s námi pořád byl. 😊
Jeho životní příběh je totiž naprosto fascinující. Posuďte sami a porovnejte s tím, co víte a doplňte si o něm do mozaiky života nové střípky.
Antonín Švehla se narodil 15. 4. 1873 v Hostivaři, která tehdy ještě nebyla součástí Prahy, do statkářské rodiny. Obklopen přírodou, milujícími rodiči a svými sourozenci, vnímal všechnu tu venkovskou krásu a prostotu jako něco, co je jeho pevnou součástí. Jako dítě byl velmi zvídavý, ale dělal stejné klukoviny jako jeho vrstevníci. Když už byl o něco starší, studoval měšťanku a následně ho jeho otec dal zapsat do školy v České Lípě, aby se naučil dobře německému jazyku. Tím se octl v naprosto nepřátelsky naladěném prostředí. V té době byla Česká Lípa osídlena téměř kompletně německým obyvatelstvem. Tam se poprvé projevilo jeho pevně ukotvené vlastenectví, a přestože si od svých nových spolužáků nenechal nic líbit, nakonec se raději vrátil zpět domů na statek a poprosil otce, aby ho už zpět neposílal. Ten se tedy rozhodl, že chlapce dá vyučit řemeslu mlynářskému na jejich rodinném mlýně, neboť bylo dávno plánováno, že mladý Antonín po něm jednou mlýn převezme.
Byl šikovný, zručný, dostál svému slibu otci a prosperující mlýn by mu zůstal, nebýt toho, že jeho starší bratr, který jako prvorozený měl po svém otci statek převzít, náhle onemocněl a zemřel. Nakonec Antonín převzal celé rozsáhlé hospodářství. Jako mladý statkář si vedl opravdu dobře. Oženil se slečnou Bohumilou Čečelskou a založil rodinu. Jeho žena nejen že se později, když se již naplno věnoval politice, vzorně starala o jejich dvě děti a převzala celé vedení statku, ale také mu byla vždy velkou životní oporou.
Všichni místní ho měli rádi a vážili si ho zejména pro jeho dobrosrdečnou povahu. Dokázal jim vždy pomoci radou i skutkem. Hodně četl a besedoval s ostatními. Měl velký dar řeči a dobrého, bystrého úsudku. Obojí se mu později velmi hodilo. Antonín Švehla se začal angažovat, stejně jako předtím jeho otec, v místních spolcích, a to ho postupně dovedlo do politiky. Jeho jméno figurovalo u zrodu nově vytvořené Ústřední jednoty řepařské, která chránila zemědělce před vykořisťováním cukrovarnickými kartely. Také byl navržen jako kandidát do říšské rady, ale to odmítl, aby o něco později byl zvolen poslancem zemského sněmu. Inicioval vydávání nového časopisu Venkov, a v době válečné podpořil vznik charitativního spolku České srdce, který podporoval hladovějící obyvatele měst – především děti. Byl dlouholetým starostou Sokola a těm nejchudším členům často pomáhal financemi z vlastní kapsy. Klíčová ale byla jeho role jako vedoucího představitele agrární strany - Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Pro Hostivař udělal mnoho, ale nejvíce toho udělal pro národ – když se stal jedním z pěti mužů 28. října. Antonín Švehla má doslova lví podíl na vzniku Československa. Poté už začala jeho sláva strmě stoupat vzhůru. Jak se to celé událo zde popisovat nechci, neboť na to by nám prostor jednoho Okénka nestačil, ale po převratu v roce 1918 se již objevuje na politické scéně jako velká osobnost po boku prezidenta Masaryka. Antonína Švehlu spolu s Aloisem Rašínem, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavro Šrobárem nazýváme „pěti muži 28.řijna“.
Švehla je často označován jako mistr kompromisu. Neuvěřitelným způsobem dokázal stmelit znesvářené členy politických stran a přesvědčit je o nutnosti spolupráce pro vyšší cíle. Nebyl to tedy kompromis jako synonymum pro ústupek, ale kompromis, kdy se každá strana podílela na vzniku pro všechny přijatelné dohody. V tom byl doslova mistr a v tomto duchu na něj vzpomínají i ostatní ve svých pamětech. Neznal zášti, dokázal jednat úplně s každým. Často k tomu používal i trochu svérázné metody, ale ani v politice mu nechyběl nadhled a humor. Měl dobré srdce, a to dnem i nocí dával všanc nově vzniklé republice Československé. Téměř nespal, pil hektolitry černé kávy a často kouřil doutníky, aby po náročných a hektických dnech mohl fungovat s bystrou hlavou ještě po večerech. Významně se podílel na vzniku československé ústavy, stál u zrodu pozemkové reformy, stal se prvním ministrem vnitra. V této roli dokázal udržet pořádek v zemi i v době neklidu a poválečné nouze. Neúnavně vysvětloval, organizoval, jednal rychle ale rozvážně. Třikrát byl zvolen předsedou vlády, a přestože byl národem oslavován jako velký vůdce, jeho přirozená skromnost mu nedovolila podlehnout slávě. Velmi nesnášel kult osobnosti jako takové a vždy říkal, že za člověkem nemá jít sláva, ale mají za něj hovořit jeho činy. Při tom všem vedl agrární stranu a byl stále činný jako starosta v hostivařském Sokole. Není toho na jeden lidský život až příliš? Ano, pro společnou velkou věc žil a obětoval jí i svůj život. Ve druhé prezidentské volbě byl dokonce navržen jako kandidát na prezidentský úřad, ale své kandidatury se tehdy vzdal ve prospěch Masaryka, kterého si velmi vážil. Jeho srdce namáhané každodenní zátěží i celý organismus žádal, aby trochu zvolnil a více odpočíval. To ale Antonín Švehla nedokázal. Tehdejší doba byla překotná, demokracie příliš mladá, každým dnem se mohlo něco zvrtnout. Musel tedy napřít všechny své síly a dokončit vytýčené úkoly, a i když svou rodinu nadevšechno miloval, vlast ho také velmi potřebovala. S tímto vědomím nedbal stále se zhoršujícího zdraví a 12. prosinec 1933 tak byl jeho dnem posledním…
Ale v žádném případě nechci končit naše Okénko smutně! Tóna, jak mu říkali jeho blízcí, by si to určitě nepřál. A proč je v názvu ten americký sen? Vždyť si to shrňme, syn statkáře z Hostivaře, bez vysokoškolského vzdělání se jen vlastní pílí a samostudiem dostane do vrcholné politiky státu, národem milován, rodinou podporován a láskou obklopen, dokáže tak velké věci. Dokáže svou opravdovostí a poctivostí myšlenek přimět rozhádané lidi přesvědčit, aby pro společnou věc táhli za jeden provaz. Jako když z malého semínka, které vítr odněkud přivál, vyroste velký a silný strom. Takový byl Antonín Švehla… jen ten sen byl československý!!!
Pokud by Vás, milí čtenáři, zajímal celý příběh životní cesty Antonína Švehly od piedestalu až po pád do hlubin zapomnění, a chtěli byste napravit křivdu způsobenou minulým režimem, kdy slovo agrárník bylo skoro pejorativní oslovení a o jejich vůdci, kterého tehdy znal a ctil celý národ i svět, se později nesmělo mluvit, jako by ani nebyl… přečtete si třeba velmi hezky napsaný biografický román z našeho fondu od Vlasty Štáflové – „I vyšel rozsévač“ – náš dnešní poklad z depozitáře.
Při jeho hledání se nenechte pomýlit názvem. Protože jak jsem zjistila, existuje kniha s podobným názvem - „A vyšel rozsévač“, která je ovšem o Miroslavu Tyršovi, zakladateli Sokola.
Vlasta Štáflová, když chtěla svým románem v roce 1935 uctít památku Antonína Švehly, zvolila zřejmě ne náhodou jen lehce pozměněný název… vždyť vzpomínáte? Švehla byl přeci dlouholetým starostou Sokola v Hostivaři.
K tomuto dílu jsem dohledala ještě jednu perličku. Vlasta Štáflová, psala převážně dívčí a ženské romány, a to je důvod, promiňte, proč se ten její román o Švehlovi tak pěkně čte. Vážně, je to moc hezky napsané!
A ještě jedna poznámka k autorce - jejím velkým koníčkem bylo horolezectví. Což v té době nebyla zrovna záliba typická pro ženu. Jejím manželem byl malíř a grafik Otakar Štáfla. Oba zahynuli v Mánesově ulici č.p. 20 při spojeneckém náletu na Vinohrady, v únoru 1945. A jelikož je naše knihovna sídlem také v Praze, na Vinohradech, nedalo mi to tuto skutečnost také nezmínit. Čest její památce, že pro nás zanechala tak pěknou vzpomínku na Antonína Švehlu…
Milí čtenáři, tak se dejte s chutí do čtení... máme toho dost! V našem fondu najdete více jak tři desítky knih o Antonínu Švehlovi 👉 https://1url.cz/ErAmq
A až vás náhodou oslovíme na ulici s dotazem „Víte, kdo byl Antonín Švehla“, věříme, že nebudete ani trochu zaskočeni 😊
Text a foto připravila: Noriko Bolfová
