Letošní rok uplyne 95 let od spuštění Podolské vodárny, která je nejen zajímavou technickou památkou, ale také opravdu pozoruhodným architektonickým a urbanistickým dílem meziválečné Prahy. Vodárna byla do provozu uvedena v roce 1929. Tato budova je dokladem toho, jak se město staralo o rozvoj a potřeby svých obyvatel i toho, že i průmyslová budova může působit dechberoucím dojmem. Mohutný vodárenský komplex tvoří dominantu širokého okolí, která je nepřehlédnutelná, ale zároveň přesně zapadá do okolní zástavby.
Z historie vodárny
Projekt Podolské vodárny byl řešením vzrůstající spotřebu pitné vody. V roce 1914 byla spuštěna moderní Káranská vodárna, nicméně po vzniku Velké Prahy se ukázalo, že její výkon neodpovídá novému vývoji. Po spojení s okolními obcemi se Praha rozrostla na 680 tisíc obyvatel a panoval předpoklad dalšího růstu až na 1 milion obyvatel.
Dvě původní vodárny z 80. let 19. století - Vinohradskou a Pražskou - nahradila Podolská vodárna. Její stavba byla schválena v roce 1921. Komplex byl projektován jako moderní stavba, jejíž činnost bude založena na mechanické pískové filtraci říční vody. Nová vodárna byla dokončena v březnu roku 1929. Ačkoli došlo k realizaci pouze jedné poloviny celého komplexu, již v květnu se vodárna zapojila do výroby vody pro město. Zároveň se stavba okamžitě zařadila mezi monumenty hlavního města.
Samotné čištění vody se odehrávalo na třech filtračních stupních (hrubocezech, předfiltrech a konečně na jemném filtru). Již začátkem 30. let se zjistilo, že prostá mechanická filtrace pro výrobu pitné vody z Vltavy nestačí, a proto bylo nutno přistoupit k úpravám celého systému čištění vody. Vedle prosté pískové filtrace byla zavedena úprava vody za použití chemických srážedel – koagulace.
Hlavním tvůrcem nové vodárny byl urbanista a architekt prof. Antonín Engel. Samotný detailní projekt na celou vodárnu vypracovala vodárenská projekční kancelář s přispěním prof. Františka Kloknera a Ing. Bedřicha Hacara. Hlavním dodavatelem stavby byla firma Karel Kress z Prahy, která se dlouhodobě zabývala vodárenskou výstavbou.
Po druhé světové válce se razantně zvýšila spotřeba vody. Proto bylo 3. dubna 1952 rozhodnuto o definitivní dostavbě vodárny a jejím rozšíření a modernizaci. Ke spuštění ještě nedokončeného nového provozu se přistoupilo 21. dubna 1960, k definitivnímu zprovoznění vodárny došlo až v roce 1965. Zajímavé je, že kompletní dostavba byla provedena za plného provozu celé vodárny. Návrh opět vypracoval Antonín Engel, který se už dostavby nedožil.
Podolská vodárna sloužila jako hlavní zdroj pitné vody až do roku 1972. Po spuštění úpravny vody Želivka se do jejího rozvoje nijak neinvestovalo. Rekonstrukce se nakonec dočkala, začala v roce 1992 a trvala za plného provozu osm let. Odstraněním nefunkční technologie staré filtrace vznikl v hale prostor pro vodárenské muzeum. Vestavěla se do něj ocelová konstrukce a skleněná stěna oddělující prostor muzea a nového dispečinku od výrobní části.
Sklobetonové tvárnice nahradila celoskleněná velká okna, která byla osazena i v ostatních částech budovy, kde původně nebyla. Sjednotil se tak její vzhled, vynikly vysoké sloupy a vertikální pojetí budovy, která ladí s horizontální orientací hlavní haly, jak ji navrhl Antonín Engel.
Současnost
Vodárna v Podolí byla v provozu až do povodní roku 2002, posléze začala sloužit jako záložní zdroj vody. Mez lety 2019 až 2021 byla vodárna významně zmodernizována; zásadní změny doznala technologie úpravy vody a zejména filtrace přes granulované aktivní uhlí (tzv. GAU) díky němuž se z vody odstraní různé látky, včetně např. velké části pesticidů.
Podolská vodárna dodává do pražské vodovodní sítě zhruba 400 litrů vody za sekundu. Celkový výkon nového uspořádání úpravny se sorpčním stupněm v podobě filtrace přes granulované uhlí přitom představuje až 1 200 l/s. Hygienické zabezpečení pitné vody zajišťuje UV záření v kombinaci s dávkováním chloru.
V současné době pokračuje další etapa modernizace vodárny, jejím cílem je doplnit stávající technologické linky o nové technologické stupně, v rámci modernizace bude pokračovat obnova čerpadel surové vody z Vltavy a výměna transformátorů. Začne rekonstrukce administrativní budovy, která souvisí s rozšířením laboratoří pitných vod. Rekonstruován bude i záložní zdroj energie pro zachování provozu úpravny vody při výpadku zdroje elektrické energie. Pokračují také přípravy na rekonstrukce zbylých čiřičů a souvisejících kanálů, které přivádějí vodu na čiřiče včetně uzavíracích armatur. Obnovy se dočká také potrubí rozvodu vzduchu pro praní filtrů a ovládání technologií. V plánu je také odstranění plynného chloru na úpravně zejména z důvodu eliminace rizik spojených se skladováním plynného chloru. Náhradou bude výroba chloru ze soli. Ve střednědobém plánu se počítá s rekonstrukcí střech budovy C a rekonstrukcí železobetonového stropu staré filtrace.
Zdroj: www.pvk.cz