V období mezi dvěma světovými válkami sloužily pluhy k drobení, míchání a obracení půdy. V této době měl pluh následující části: radlice, odhrnovačka, slupice, plaz, hřídel, kleče, levá deska, předek pluhu, krojidlo a slupovačka.

Zde je na místě říci, co je radlice. Je to deska z výjimečné oceli, která má tvar lichoběžníku a je 15-30 cm dlouhá.
Další částí tehdejšího pluhu je součást zvaná odhrnovačka, jež je nejdůležitější součástí pluhu. Tvar může mít válcovitý, šroubovitý nebo polosborcený.

Součástí pluhu je také slupice, což je sloupek, kde jsou umístěny prvky pluhu prostřednictvím hřídelových šroubů.
Je tu také prvek zvaný plaz, který pomáhá vést vodorovně pluh. Toto má sloužit co možno k nejmenšímu tření. Mimo jiné u samovodných pluhů jsou však dva kratší plazy.

Toto je na úvod zatím vše a snad příště budeme pokračovat ve výkladu problematiky pluhu.

KARPÍŠEK, Rudolf V. Československý pluh: vývoj a dějiny orného nářadí. V Dobrovici: [nákl.vl.], 1935. 78 s.