Tento titul letos obdržel drobný pěvec z čeledi lejskovitých (dříve drozdovitých). Jeho původním domovem byla skalnatá místa nižších poloh (říční kaňony, skály a sutě na vyvřelinách) i hor v prostoru vrcholů a kamenných moří. Nový prostor mu nabídl člověk výstavbou vesnic a měst, kde na obytných budovách i technických stavbách našel spoustu výklenků a polodutin, které využívá k zahnízdění. Lidově je nazýván podle zbarvení kominíček nebo čermáček, latinské ochruros se vztahuje k výrazně okrově zbarvenému ocasu.

Rehek domácí je štíhlý, při sezení často podřepuje, potřásá ocasem, je často v pohybu, jakoby neklidný. Samec zpívá hlasitě, většinou z vyvýšeného místa, mnohdy již brzy ráno. Hnízdí 2x ročně, na vejcích sedí jen samice, krmí oba rodiče. Potrava se v hnízdním období skládá převážně z hmyzu, mimo něj konzumuje i bobule, což mu umožňuje přezimovat i u nás.

Více se o rehkovi dočtete v časopisech Ptačí svět nebo Krkonoše - Jizerské hory, které odebírá naše knihovna.

Zdroj: Krkonoše - Jizerské hory 2024, č. 1