Využitím vhodného terénu a umělým budováním vodních ploch vznikla ojedinělá rybniční soustava. Cílem těchto zásahů bylo zprůchodnění a postupné odvodňování krajiny spojené se zájmem o chov ryb. V průběhu let byla osídlena pestrým společenstvem vodních a bažinatých organismů.  
V původní močálovité krajině Třeboňska se výnosným způsobem hospodaření stalo zakládání rybníků spojené s chovem ryb. Stavbou těchto umělých nádrží byla odvodňována přilehlá území, která mohla být dále využívána jako louky, pole či místa vhodná pro nové osady. Na rybnících nacházíme rozsáhlé litorální porosty, je zde i existence různých typů mokřadů.
Systematickým budováním třeboňské rybniční soustavy začala nejslavnější část historie třeboňského rybníkářství. K pozdějšímu dílu patří Zlatá stoka. Tento umělý kanál o přibližné délce 45 km zásobuje již po staletí značnou  část rybníků na Třeboňsku vodou z Lužnice.
Na Třeboňsku jsou kromě izolovaných rybníků celé rozsáhlé rybniční soustavy, z nichž nejznámější jsou Nadějská a Chlumecká. Systém rybniční soustavy na Třeboňsku byl nominován jako „Třeboňské rybníkářské dědictví“ do seznamu světového dědictví UNESCO a Rožmberská rybniční soustava byla vyhlášena národní kulturní památkou. Na seznam mokřadů chráněných Ramsarskou konvencí byly po připojení naší republiky ke konvenci v r. 1990 jako první zařazeny a zaneseny Třeboňské rybníky a následně v r. 1993 i Třeboňské rašeliniště. Ramsarské území Třeboňské rybníky má rozlohu 10 165 ha, z toho vlastní rybníky zaujímají 5 289 ha a představují 70% rybníků na Třeboňsku. Do mokřadů mezinárodního významu je zahrnuto celkem 159 rybníků s rozlohou od 1 do 420 ha a biotopy na ně bezprostředně navazující. Jedná se o mokřady v převážné většině vzniklé lidskou činností.

Rybníky a okolí Třeboně byly budovány již od středověku. Jde o více než 500 různě velkých rybníků propojených sítí stok, kanálů a umělých vodních toků. Konstrukce kulturní krajiny Třeboňska nemá ve středoevropských podmínkách obdoby. Údaje o chovu kapra obecného jsou již z roku 1450, jde po celou dobu o hlavní chovanou rybou s velkou tradicí. Celou několik století trvající etapu rozvoje rybníkářství na Třeboňsku můžeme hodnotit jako období chovu ryb na základě dlouholetých zkušeností. 
Rozvoj třeboňského rybníkářství dosáhl svého vrcholu ve druhé polovině 16. století, kdy byla zahájena stavba rybníka Rožumberk, který je v současnosti největší rybník České republiky a kanálu Nová řeka, který chrání rybník Rožmberk před přívalovými vodami z povodí řeky Lužnice. Rybník Rožumberk s 489 ha  je velkolepým dílem Jakuba Krčína. Jeho gigantická hráz je dnes zpevněna staletými duby. V roce 2002 se rybník rozlil až na 2300 ha a pomohl při povodních v tomto roce a tak nedošlo k horším ztrátám. Kolem rybníka vede překrásná naučná stezka Rožumberk, je i cyklostezkou a navazuje dál do přilehlých lesů. Na hrázích rybníků, ale i na jiných místech, se nacházejí stromy, které jsou přes 400 let staré.
Zajímavé jsou názvy rybníků na Třeboňsku: Svět, Dědek, Velké stavidlo, Výskok, Ženich,  Nový Vdovec, Starý vdovec, Stolec, Oběšený, Vítek, Krásné pole a Zlato a mnoho dalších.
Na začátku 19. století vedly nízké ceny ryb a velký zájem o polní hospodaření ke snížení zájmu o rybníkářství. Stát začal podporovat rozšiřování zemědělské půdy a začalo tedy i přibývat zemědělské činnosti, jemuž za oběť padlo mnoho rybníků, Třeboňsko bylo ale rušení rybníků uchráněno. Až v 50. letech devatenáctého století dochází k obratu. Neklamnou známkou oživení rybníkářství byla skutečnost, že se ryby začaly i vyvážet, Byl dostatek rybářských odborných pracovníků.
K výrazné změně rybničních ekosystémů však došla až v druhé polovině 20 století v souvislosti s intenzifikací chovu ryb. V průběhu posledních let se zvyšuje objem tržeb za prodej ryb i výrobků z vlastního zpracování.

Země je uzavřený systém podobný teráriu, takže jen velmi zřídka ztrácí nebo naopak získává nějakou hmotu navíc. Stejná voda, která existovala na Zemi před miliony let, je zde přítomna i nyní. Všechna voda na Zemi dorazila v asteroidech a kometách, což se stalo před asi 4,5-3,8 miliard let v období zvaném pozdní velké bombardování.

Horká voda mrzne rychleji než studená, říká se tomu Mpembův jev. K tomuto jevu však nemusí dojít vždy, např. v menším prostoru mrazáku může teplá voda v nádobě příliš ovlivnit teplotu celého prostředí. Příčiny tohoto paradoxu dosud nebyly uspokojivě objasněny.

Přibližně 70 % těla dospělého člověka tvoří voda. U novorozence je to však průměrně 80 % a jak stárneme, obsah vody v organismu klesá. Některé vědecké teorie tím také vysvětlují to, že se staří lidé doslova scvrkají – tělo ztrácí schopnost udržet vody a tím se i zmenšuje jeho objem. To se pak projevuje především na kůži.

V momentě, kdy začne člověk cítit žízeň, přišlo už tělo o přibližně o 1 % celkového objemu vody. Proto je vhodné na žízeň reagovat doplněním vody pitím, abychom udrželi tělo v rovnováze. „Voda je univerzálním prostředím biochemických dějů, je rozpouštědlem většiny živin, díky vodě jsme schopni složitého metabolismu a následného odvodu nežádoucích látek.

Zatímco nedostatek vody způsobuje, že se tělo špatně zbavuje toxinů, může také přílišné pití vody v krátkém čase způsobit vodní intoxikaci. Velké množství vody totiž ředí obsah sodíku v krvi a tím dojde k nerovnováze vody v mozku. K tomu nejčastěji dochází při intenzivním sportovním výkonu, kdy snadno přeceníme svoji žízeň a s pitím to přeženeme.

Důležitý je však také optimální obsah vlhkosti ve vzduchu – nejen pro dýchací cesty, ale také kůži a oči. Pokud ale trpíme například astmatem či jiným chronickým onemocněním dýchacích cest, je třeba sáhnout po kvalitním zvlhčovači vzduchu, protože moderní vytápění a klimatizace vždy vzduch vysušují.

Voda je také nedílnou součástí některých moderních syntetických materiálů, jako například silikon-hydrogelu, ze kterého se vyrábějí kontaktní čočky. Ty dnes v České republice nosí zhruba 150 000 lidí. Z dlouhodobého hlediska ale očím nesvědčí nejen kvůli jejich vysušování, ale i dalším problémům: „Při nošení kontaktních čoček může docházet k vaskularizaci rohovky nebo se na povrchu rohovky může vytvořit nová vrstva buněk, která pak čočky z oka doslova vytlačuje, aniž by si toho pacient všiml.Vyšetření na štěrbinové lampě zabere 10 minut, lidé by je měli pro své zdraví obětovat,“ vysvětluje MUDr. Radan Zugar, primář Očního centra Praha.

Podle Pražských vodáren a kanalizací byla roční spotřeba pitné vody na obyvatele Prahy v roce 2016 v průměru 39,5 m3 (v kategorii domácnosti, bez ostatních odběratelů). Chceme-li šetřit, měli bychom především opravit místa, kudy uniká voda, jako jsou kapající kohoutky, záchody nebo vodovodní potrubí. Po čase se i drobné kapání promění ve velké množství vody.Pro představu kapajícím kohoutkem může protéct až 54 litrů vody za den, u protékajícího splachovače WC se může denní množství vyšplhat až na 2000 litrů.

zdroj: https://21stoleti.cz/2017/03/21/10-zajimavosti-o-vode-aneb-svetovy-den-vody-je-za-dvermi/