Na vrcholu jara rozkvétá v našich hájích drobnými bílými květy mařinka vonná neboli svízel vonný, klíčová rostlina podrostu dubohabřin a květnatých bučin. Je to druh, který se od dávných časů využívá jako léčivá bylina a k aromatizování nejrůznějších nápojů a potravin. 

Mařinka je proslulá vysokým obsahem kumarinových glykosidů, jichž může mít až 1 %. Z dalších významných látek obsahuje asperulosid a třísloviny. Rostlinu sbíráme na jaře (těsně před rozkvětem a během květu), protože obsah kumarinových glykosidů poté rychle klesá a na podzim je jich už jen zlomek. Kumarin je sekundární metabolit rostlin (benzopyron), jehož účelem je ochrana proti hmyzu a částečně i proti hlodavcům, pro něž je smrtelně jedovatý. Naštěstí oproti hlodavcům člověk kumarin metabolizuje jiným způsobem, a tak je pro něj relativně neškodný. Poprvé byl kumarin izolován z tzv. tonkových bobů, tj. semen stromu silovoň obecný (Dipteryx odorata) z čeledi bobovitých, který se vyskytuje v Jižní Americe. Název sloučeniny je odvozen od domorodého názvu tohoto stromu "coumarou", resp. "kumaru". Kumarin má pestré využití, kromě jiného je významný v medicíně. Používá se při léčbě lymfedému a je výchozí látkou pro syntetickou výrobu léčiv. Je z něj připravován zejména warfarin,působící proti srážení krve. Za určitých podmínek (zapaření a následné mikrobiální procesy) vzniká warfarin i přírodním způsobem.  

Nať sušíme ve stínu při teplotě do 40 °C. Čerstvá mařinka je téměř bez vůně. Ta se začne výrazně uvolňovat teprve při vadnutí a během sušení, kdy se kumarinový glykosid štěpí na silně vonný kumarin. Charakteristická, příjemně nasládlá vůně kumarinu měla a má velmi široké využití v potravinářství. Mohutně se mařinky využívá také při výrobě alkoholických nápojů. V Německu je z mařinky připravováno tradiční májové víno či májová bowle. Němci mařinku přidávají také do pšeničnéhi piva typu Berliner Weisse. Francouzi nezůstávají stranou a také ji používají - do šampaňského. Ve Švýcarsku je součástí koňaku. Vonná sušená mařinková nať se dá využít také jako prostředek na odpuzování molů. Byla rovněž přidávána do tabáku a využívána jako kuřivo. 

Mařinka se hojně využívala jako léčivá bylina už od středověku. V lidové medicíně se mařinka cení jako uklidňující bylina. Podává se v čajových směsích při nervovém podráždění, hysterii a nespavosti. Dále se vnitřně užívá při bolestech žaludku a střevních bolestech z nadýmání. Mařinka obecně podporuje trávení a působí mírně močopudně. Díky obsaženému aperulosidu majícímu protizánětlivé účinky ji lze užívat i zevně na obklady zanícených míst na pokožce a proti hemeroidům. Z mařinky se připravují i masti. Kromě všeobecně prospěšného působení na pokožku pomáhají při hojení popálenin.     

Více se můžete dozvědět v článku Petra Karlíka v časopisu Lesnická práce č. 6