V přírodě se ocitají zejména jako odložení domácí mazlíčci nebo jde o jedince samovolně uniklé z chovů. Někteří ale dokáží i v našich klimatických podmínkách úspěšně přežívat a pro zdejší mokřadní ekosystémy jsou potencionální hrozbou. Příkladem těchto druhů jsou např. želva nádherná a skokan volský, jež k nám byli zavlečeni mimo jiné jako chovné akvarijní druhy.

Sladkovodní želva nádherná se s oblibou vyhřívá na březích a předmětech čnících z vody. Pozná se podle typických barevných skvrn za očima a výrazně žluté kresby na kůži hlavy, končetin a ocasu. Je vynikající plavec a většinu času tráví pod vodou. Vytlačuje kriticky ohroženou želvu bahenní, ohrožuje i hnízdění vodního ptactva. Ptačí hnízda využívá nejen ke slunění, ale občas je i vyplení. Dožívá se až 40 let.

Nepůvodní skokan volský je postrachem evropských mokřadů. Vytlačuje z nich původní druhy žab tím, že jim potravně i stanovištně konkuruje a navíc na ně přenáší houbové onemocnění. Spolehlivě se pozná podle obřího ušního bubínku, který je u samců až 2x větší než oko. Samci nekvákají, ale jejich hlas připomíná bučení krav.

Zdroj: časopis Naše příroda, roč. 19, 2026, č. 1, s. 20-26, obrázek pixabay