Brambory byly do Čech dovezeny v období třicetileté války v letech 1636–38 hybernskými františkány. Pěstování brambor se z počátku omezovalo pouze na šlechtická sídla a klášterní zahrady, později pomáhalo lidem překonat období hladu, moru a jiných epidemií při neúrodě obilovin a to především po napoleonských válkách. V 18. století a na začátku 19. století zaznamenaly nejvýraznější rozmach brambory určené na výrobu lihu, škrobu a ke krmení. Ve světě postupně začínaly vznikat četné šlechtitelské stanice. Zejména šlechtitelé angličtí, němečtí a američtí přicházeli s novými, hodnotnějšími odrůdami.

Vlastní základ šlechtění byl vyvolán katastrofálními škodami způsobenými plísní bramboru. Z obavy před ztrátou sadby se začaly brambory pěstovat ze semene. První odrůdy vznikaly nejdříve samoopylením a až později křížením dvou odrůd. Tak přišly na náš trh v druhé polovině 19. století první odrůdy světového sortimentu. První zmínka z území České republiky je o stanici „Starohraběte Františka Salm-Reifferscheida ve Valečově u Německého Brodu“. Z té doby neznámý autor popisuje šedesát tři odrůd bramboru dovezených z Ameriky, Anglie a Německa. Odrůdy již v té době byly rozděleny na brambory konzumní, průmyslové a krmné a na rané, polopozdní a pozdní. Intenzivní činnost ve všech směrech bramborářství u nás začíná po první světové válce. Postupně dochází k družstevnímu organizování pěstitelů a na jejich popud k vybudování specializované Státní výzkumné stanice zemědělské ve Valečově (v roce 1921), Státních výzkumných ústavů bramborářských v Německém Brodě (v roce 1923) a Šlechtitelské stanice v Keřkově (v roce 1923).

V současné době se novošlechtěním bramboru zabývají v České republice především SATIVA Keřkov, a.s., SELEKTA Pacov, a.s., VESA Velhartice, a.s. a částečně i Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.

Zdroj: VÚB