Lilek brambor (Solanum tuberosum) představuje po rýži a pšenici třetí nejdůležitější plodinu pro lidskou spotřebu. U nás se jedná o jednu z nejvýznamnějších okopanin. Vyjma potravin se brambory používají k výrobě škrobu a etanolu pro potravinářské i průmyslové využití (jak si ale ještě řekneme později). Dnešní bramborářské velmoci představují Čína, Rusko, Indie a USA.
Brambor je vytrvalá lilkovitá rostlina s jednoletou lodyhou. Ta je porostlá přetrhovaně lichozpeřenými listy. Bramborové hlízy jsou masitý, ztluštělý oddenek - tedy nikoliv plod.
Plody brambor jsou zelené bobule.
Obecně se však v minulosti dělily podle celkem sedmi kritérií; a to:
- podle doby vyspělosti (rané, prostřední rané a pozdní),
- podle podoby hlíz (podlouhlé, vejčité, šišaté, kulaté a sploštělé),
- podle barvy slupky (bílé, žluté, růžové, fialové, modré, černé a strakaté),
- podle umístění pupenů - oček (s očky mělkými, prostředně hlubokými a hluboko položenými),
- podle povrchu pokožky (s drsnou a hladkou slupkou),
- podle barvy dužniny (s dužninou bílou, žlutou a strakatou),
- podle upotřebení (tabulové, hospodářské, krmné a lihovarnické).
U nás byly nejpopulárnější k jídlu takové, které měly vedle příjemné chuti také žlutou dužninu a byly „rozsýpavé, moučnaté, nikoliv klihovité".
Zajímavých odrůd je jistě celá řada, jednou z nich je odrůda s názvem Keřkovské rohlíčky, která byla vyšlechtěna v roce 1940 ve stanici Keřkov. Kvůli nižším výnosům a poměrně velké náchylnosti k virovým chorobám se však postupně omezovaly plochy jejího pěstování, až po zlomový rok 1984, kdy byla dokonce úplně vyčleněna ze sortimentu pěstovaných odrůd. Ovšem přetrvávající zájem o tuto odrůdu způsobil, že již o 11 let později byla opět zapsána do Listiny povolených odrůd.
Domovinou bramboru je Jižní Amerika. Zde byly jakožto hlavní potrava indiánů velmi ceněné. Na náhorních planinách Peru a Bolívie byly pěstovány již před 8000-5000 lety. Obecně se má za to, že do Evropy se poprvé dostaly v 16. století se zámořskými plavbami. Roku 1586 přivezl do Anglie Francis Drake větší množství dobře zachovalých bramborů. O dva roky později (1588) se dostaly brambory jako velká zvláštnost do Vídně. K nám připutovaly snad z Branibor - odtud zřejmě název „brambor". V roce 1896 se uvádělo, že v Čechách se nejvíce brambory pěstují v Rudohoří (Krušné hory)a na Českomoravské vysočině - průměrně dokonce zaujímaly plochu zhruba 340 000 ha (tj. 13 % veškeré orné půdy). Rozvoj brambor dosáhl svého maxima v prvních třech desetiletích 20. století. V první polovině 20. století se u nás pěstovaly přibližně na 500 000 hektarech, ovšem od šedesátých let je jejich plocha neustále snižována, až po dnešních zhruba 23 000 hektarů. Právě začátkem 60. let se v pramenech uvádělo, že se pěstují hlavně na Českomoravské vrchovině, v jižních Čechách, v Pošumaví, na Drahanské vysočině, v oblasti Nízkých Jeseníků, Beskyd a Malých Karpat. Brambor má původ ve vysokých polohách, v humidních oblastech. I z tohoto důvodu se mu daří v mírném chladnějším podnebí za dostatečného množství stejnoměrně rozdělených srážek.
První „krůčky" bramboru byly nesmělé - zpočátku se pěstovaly pouze v zahradách boháčů a šlechticů jako okrasná květina. Následovalo období, kdy se využívaly jako krmivo pro dobytek, až po dobu strašného hladu (roku 1772), kdy teprve zobecnělo jejich požívání. To mělo za následek rozšíření jejich pěstování „netušenou měrou tak, že dnes v mnohých chudších krajinách není nad ně užitečnější rostliny potravní". V kuchyni nahradily brambory postupně v dobách dřívějších velmi rozšířený tuřín, protože jejich pěstování nabízelo vyšší výnosy a levnější zpracování. V zemích českých sedláci k bramboru zaujímali nejprve zdrženlivé stanovisko, rozšíření „erteplí" nebo „zemských jablek" ale způsobily válečné konflikty a také výše'zmíněné hladomory 18. století. V těchto obdobích nejistoty se osvědčily a staly se tak velmi oblíbenou potravinou. Již v roce 1896 se uvádělo jeho možné široké uplatnění: „slouží za pokrm lidem, za píci dobytku a veliké množství spotřebuje jich škrobařství a lihovarnictví".
V roce 1960 se uvádělo, že co se brambor týče, jedná se o naši nejdůležitější a nejlevnější potravinu a vykazují velkou výživnost, vysoké procento škrobu a též velké množství vitamínů (obzvláště vitamínu C); naopak obsahují málo bílkovin, tuku a popelovin. Je zajímavé, že naše tělo je schopno snadno využít téměř všech živin, které brambor obsahuje (92,3 %). Jsou používány především k výkrmu prasat.
O významu brambor jako významnéokopaniny netřeba vést dlouhých rozprav. Jako výmluvné je možno brát například procentuální hodnotu z počátku 80. let minulého století, kterou zaujímají z celkové plochy okopanin u nás (45 %), což představovalo 4 % celkové orné plochy. Ze stejného období pochází také výrok: „Brambory ani v současnosti neztrácejí význam ve výživě lidí i v průmyslovém zpracování." Doufejme proto, že si své postavení udrží a budou sloužit generacím následujícím tak, jako sloužily doposud.