Pojednání Der vollkommene Orangerie-Gärtner (1815) představuje zásadní pramen pro studium citrusů a oranžerií v 19.století. Autorství tohoto výmarského spisu, oficiálně připisovaného saskému školnímu radovi Dr. (Friedrichovi) Sicklerovi, však skrývá zajímavý rodinný rozměr – skutečným pomologem v pozadí byl otec autora, Johann Volkmar Sickler. Tento text si klade za cíl představit Sicklerův odkaz v širším kontextu: od proměny oranžérií v prestižní symboly, přes jejich odborný rozkvět v Itálii, až po unikátní spojnici s pomologickým kabinetem v Českém Krumlově. 

Oranžérie jako symbol prestiže 19. století

V tehdejší době (na přelomu 18. a 19. století) platilo v Německu, že citrusy jsou sice cizokrajnými rostlinami, ale pro svůj půvab a užitek se staly nesmírně oblíbenými a nepostradatelnými. Když se zakládaly tamní knížecí nebo jiné velké okrasné zahrady, honosná oranžérie byla tou první nezbytností, o kterou se pečovalo – stavěla se ještě před fontánami a sochami. Pěstování však zpočátku chyběla odbornost. Šlechta nechávala stromy dovážet z Itálie nebo je nakupovala z jiných zahrad, aniž by se kdokoli staral o konkrétní odrůdy. Většinou se jednalo o hořké, divoké pomeranče. Ty sice tvořily pěknou hustou korunu a hojně kvetly, ale jejich plody sloužily jen k občasnému využití v kuchyni a nepřinášely žádný velký užitek. Sicklerovo dílo mělo proto ukázat, jak rozsáhlé knížecí oranžérie využít mnohem lépe skrze přesnou znalost znamenitých odrůd. 

Česká stopa: Výmarské modely pro Český Krumlov

O přesahu Sicklerova díla (konkrétně Johanna Volkmara) za hranice německých zemí svědčí fascinující stopa, kterou zanechalo v jihočeském regionu. Když kníže Josef ze Schwarzenbergu založil v roce 1801 v Českém Krumlově prestižní Hospodářský ústav pro panské úředníky, kladl se zde velký důraz na moderní výuku zahradnictví a pomologie (tj. odvětví botaniky zabývající se popisem a studiem odrůd ovoce). A právě v krumlovském „pomologickém kabinetu“ našly své uplatnění trojrozměrné voskové modely ovoce, které Johann Volkmar Sickler inicioval a které se sériově vyráběly ve výmarské manufaktuře Landes-Industrie Comptoir. Pro tehdejší studenty to byla špičková vizuální pomůcka.

Italský ideál: Římské oranžérie jako zahradnická univerzita

Zatímco na severu Evropy se teprve začínalo s odborným přístupem, v Itálii dosáhlo umění oranžérií svého vrcholu. Absolutním vzorem a jakousi zahradnickou univerzitou byla oranžérie prince Antonia Borgheseho v jeho vile před bránou Porta del Popolo v Římě. Princ Borghese, velký znalec zahradního umění, zde shromáždil přes 75 různých dobrých odrůd limonů, cedrátů a pomerančů, přičemž o každou bylo pečováno specifickým způsobem. Tato oranžérie byla tak dokonalá, že zásobovala nejpřednější stoly v Římě. Odebíral odtud své vybrané kusy i Fruttarolo del Papa (papežský ovocnář), který měl za úkol obstarávat ovoce pro tabule samotného papeže a kardinálů. 

Obr. 2: [The Villa Borghese’s Orangery] [obrázek online]. In: Museo Carlo Bilotti Aranciera di Villa Borghese [online]. [cit. 2026-06-29]. Dostupné z: https://www.museocarlobilotti.it/en/infopage/aranciera-orangery

V těsném závěsu pak stály další monumentální papežské oranžérie – na terasách vládního paláce na Monte Cavallo (Quirinal) či přímo ve Vatikánských zahradách, stejně jako oranžérie bohatých klášterů a paláců rodů Doria Pamphili, Corsini či Aldobrandini.

Mýty a realita italského klimatu

Dr. Sickler ve svém spisu vyvrací mýtus, že Itálii všechno zařídí jen samotné teplé klima. Italští zahradníci museli citrusům věnovat nemalou péči. Běžné citrusy pěstovali na špalírech u jižních zdí a při sněhu či mrazu je zakrývali slaměnými rohožemi. Vzácnější druhy pěstovali v obřích hliněných nádobách. Zároveň však autor zaznamenal překvapivou odolnost běžných pomerančovníků volně rostoucích v zahradní půdě. Během zim let 1805 a 1806 viděl na římském Monte Pincio tři stromy, které byly více než osm dní těžce pokryté sněhem. Stromy ani plody neutrpěly, protože stály v závětří. Sickler ale upozorňoval na důležitý detail tehdejší praxe: pokud byly větvě zasněženého stromu vystaveny přímému slunci, krátce nato zčernaly a odumřely.

Historické poznatky v digitální éře

Zatímco v 19. století byli studenti odkázáni na fyzické knihovny a pomologické kabinety, dnešní badatelé a nadšenci do historických zahrad mají situaci výrazně snazší. Německé sdružení Arbeitskreis Orangerien in Deutschland e.V. na svých stránkách nabízí rozsáhlou databázi Digitalizovaná literatura o kultuře oranžérií. Nejedná se přitom zdaleka jen o německou tvorbu. 

Autor článku: Johana Šebková

ZDROJE

ARBEITSKREIS ORANGERIEN IN DEUTSCHLAND. Digitalisierte Literatur zur Orangeriekultur [online]. Bearbeitung: Jens Scheffler. Stand: 11/2024 [cit. 2026-06-29]. Dostupné z: https://orangeriekultur.de/pages/forschung/literatur-digitalisiert.php

LEISEWITZ, Carl. Sickler, Johann Volkmar. In: Allgemeine Deutsche Biographie [online]. Svazek 34. 1892, s. 161–162 [cit. 2026-06-29]. Dostupné z: https://www.deutsche-biographie.de/gnd117625981.html#adbcontent

OLŠAN, Jiří. Zahrady v obrazu města a krajiny Českého Krumlova: od středověkých počátků do roku 1918. Jiří Olšan. In: Český Krumlov. Od rezidenčního města k památce světového kulturního dědictví / České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2010 s. 266.

SCHUMANN, A. Sickler, Friedrich. In: Allgemeine Deutsche Biographie [online]. Svazek 35. Leipzig: Duncker & Humblot, 1893, s. 768–771 [cit. 2026-06-29]. Dostupné z: https://www.deutsche-biographie.de/sfz80172.html#adbcontent.

SICKLER, Johann Volkmar. Der vollkommene Orangerie-Gärtner oder vollständige Beschreibung der Limonen, Citronen und Pomeranzen, oder der Agrumi in Italien, und ihrer Cultur: Mit ausgemahlten Kupfern. Weimar: im Verlage des Landes-Industrie-Comptoire, 1815. 94 s., 10 složených obrazových příloh.