Již několik let se Výzkumný ústav bramborářský v Havlíčkově Brodě zabývá pěstováním méně tradičních okopanin. Původem těchto okopanin jsou převážně země Jižní Ameriky, jako jsou Peru, Bolívie, Ekvádor a další. První plodinou, která byla testována, je slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus). Topinambur se pěstuje ve výzkumném ústavu více než dvacet let. Před několika lety přibyly další plodiny, a to jakon [Smallanthus sonchifolius) a povijnice batátová (Ipomoea batatas). Od loňského roku jsou testovány plodiny melok hlíznatý (Ullucus tuberosus) a šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa).
V zemích původu se jedná o běžně pěstované plodiny, které se ve většině případů využívají i jako léčivky. Zejména jejich netradiční nutriční složení je důležitým faktorem pro další výzkum a následné zavedení do praxe.
Slunečnice topinambur je známá pod názvy židovské brambory nebo také jeruzalémské artyčoky. Vzhledem připomíná slunečnici a dorůstá do výšky 2-3 m. V našich podmínkách se rozmnožuje pouze vegetativně. Jedná se o rostlinu krátkého dne, většina odrůd rozkvétá pozdě na podzim, tudíž plody nestačí v našich podmínkách dozrát. Jinak je topinambur nenáročný na prostředí a je vhodný i pro pěstování v horských a podhorských oblastech. Zároveň se jedná o nevymrzající plodinu, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy. Jeho sklizeň je možná i v průběhu zimních měsíců. Zdravotní benefity této plodiny tkví zejména v nutričním složení hlíz - obsahuje fruktany, jako jsou inulin a oligofruktóza. Díky prokázanému vlivu inulinu a oligofruktózy na četné fyziologické a biochemické procesy v těle konzumenta jsou dnes považovány za funkční složky potravin, jejichž konzumace může významně přispět ke snížení rizika řady onemocnění. Inulin a oligofruktóza jsou primárně prebiotika, díky své selektivní stimulaci růstu střevních bifidobakterií. Kromě výše uvedeného je důležité zdůraznit příznivý vliv inulinu a oligofruktózy na vstřebávání některých nutričně významných minerálů. Přestože chuťově jsou fruktany výrazně sladké, nezvyšují hladinu krevního cukru a jsou proto vhodné pro diabetiky.
Jakon je plodina, která je v původních zemích velmi rozšířena. Zejména v Peru a Bolívii je využíván nejen pro svůj sytící efekt, ale zejména v lidovém léčitelství. Najdeme ho pod různými názvy jako llaqon, yacón, yaku Jakon yaku, yakuma, jacón a další. Jakon je v zemi původu trvalka, ale ve středoevropských podmínkách vzhledem k dlouhému zimnímu období nabývá charakteru jednoleté rostliny. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Dorůstá do výšky 1,5-2 m, lodyha je hustě olistěná, purpurová, zelená nebo zelenočervená. Hlízy jsou důležitou částí rostliny. Jakon tvoří dva duhy hlíz - stonkové a kořenové. Stonkové nazýváme kaudexy a jsou důležité pro vegetativní rozmnožování. Mají nepravidelný tvar s očky na jejich povrchu. Stonkové hlízy představují rozmnožovací část rostliny. Po vyklíčení se mění na hlavní stonek mladých rostlin. Stonková hlíza je v prvních stadiích dužnatá, posléze tvrdne a lignifikuje. Barva je bílá, krémová, ale může být až purpurová v závislosti na genotypu. Na jedné rostlině je 5-50 stonkových hlíz. Kořenové hlízy jsou vhodné ke konzumaci. Chemické složení je obdobné jako u hlíz topinamburu. Hlízy jsou také bohaté na fruktany inulin a oligofruktózu. Nejen hlízy jakonu, ale i listy mají léčebné vlastnosti. Listy jakonu obsahují významné antioxidanty, jako jsou katechiny, terpeny, flavonoidy, kyselina chlorogenová, kyselina rozmarínová a další. Usušené listy lze využít pro přípravu léčebných nálevů. Listy podle výzkumů zvyšují koncentraci inzulínu v krevní plazmě a záároveň mají diuretické vlastnosti.
Povijnice batátová byla do Evropy dovezena spolu s Kolumbovskými výpravami dříve než brambory. Lidově byla pojmenována jako sladké brambory nebo jamy. Nejčastěji najdeme označení batáty. Rostlina patří do čeledi svlačcovitých (Convolvulaceae). Jak čeleď napovídá, rostlina povijnice připomíná svlačec. V tropech je povijnice vytrvalá bylina, ale v tuzemských podmínkách je jednoletá bylina s ovíjivými nebo plazivými lodyhami. Ty mohou v ideálních podmínkách dosahovat délky až 5 m, což se v našem podnebí nestává. Hlízy povijnice obsahují nutričně bohaté látky. Kromě vlákniny a přírodních cukrů obsahují vysokým podíl antioxidantů, vitamínů a minerálních látek. Z minerálních látek je to především draslík, vápník a fosfor, z vitaminů jde o vitamin B, provitamin A, lutein a zeaxanthin. Nechybí v nich ani rostlinné steroly, které snižují hladinu cholesterolu v krvi.
Melok hlíznatý se v oblasti svého původu (Andy) označuje jako ulluco nebo melloco. Melok patří do čeledi bazelovité (Basellaceae). V evropských podmínkách se jedná o jednoletou rostlinu dosahující výšky 0,3 až 0,5 m. Lodyha je poléhavá a dužnatá, lze ji využít do salátů nebo tepelně upravit jako špenát. Hlízy obsahují asi 85 % vody, 5 % bílkovin, 10-14 % sacharidů. Významný je i obsah škrobu, který je podobný škrobu bramborovému. Z vitaminů má melok nejvyšší obsah vitaminu C. Chuťově jsou hlízy meloku lehce zemité a jsou vhodné zejména pro pečení například s bylinkami. V zemích původu je melok hojně využíván v tradiční medicíně a přisuzují se mu léčebné vlastnosti. Z našich dosavadních poznatků lze odvodit, že významnými látkami s vysokou nutriční hodnotou jsou v meloku zejména betalainy a betacyaniny. Obě tyto látky mají prokazatelně pozitivní vliv na snížení krevního tlaku, zmírnění zánětu a zlepšení srdeční činnosti.
Šťavel hlíznatý je v původních oblastech Jižní Ameriky druhou nejčastěji pěstovanou plodinou. Známý je pod názvem oka, popřípadě oca, nebo také novozélandský jam. Šťavel neboli oku lze pěstovat bez větších problémů i v podmínkách České republiky. V našich podmínkách se jedná o jednoletou plodinu, která dosahuje výšky zhruba 0,3-0,5 m. Stonkové hlízy jsou většinou menší než brambory a velikost se pohybuje okolo 2-20 cm. Sklizené hlízy jsou mírně nakyslé a lze je konzumovat syrové. Další kuchyňské úpravy jsou obdobné jako u brambor (pečení, vaření). Hlízy obsahují kolem 80 % vody a významnou látkou je šťavelový škrob, který obsahuje okolo 30-35 % amylózy. Tento škrob má jemnou strukturu a lze ho využít jak v potravinářském, tak i kosmetickém průmyslu. Dalšími důležitými látkami jsou zejména fenolické sloučeniny, které působí jako antioxidanty. Šťavel je bohatý i na proteiny, které vykazují velké množství variací v podobě kvalitních esenciálních aminokyselin.
Další zajímavé informace se můžete dozvědět v článku Ing. Andrei Svobodové, Ph.D. z Výzkumného ústavu bramborářského, publikovaného v časopise Úroda, 2022, č. 11, s. 71-72 nebo v ČZPB