S proměnami evropské krajiny nenápadně mizí i řada druhů polních ptáků – včetně těch, které byly ještě nedávno běžnou součástí naší přírody. Pro jejich účinnou ochranu je klíčové vědět, kde ubývají, jak rychle a proč. Nový nástroj, na jehož vývoji se podílela ČSO, nyní v podobě pravidelně aktualizovaných map umožňuje tyto změny detailně sledovat v celé Evropě.
Mapy, které vycházejí z dat shromážděných sítí Evropské rady pro sčítání ptáků (EBCC), představuje nová studie v časopise Conservation Biology. Nabízejí jedinečný přehled o proměnách výskytu polních ptáků a poskytují cenný podklad pro ochranu biologické rozmanitosti i plánování účinných opatření v krajině.
K čemu mapy?
Chceme‑li účinně chránit a obnovovat přírodu, potřebujeme přesně vědět, kde se jednotlivé druhy vyskytují a jak se jejich rozšíření v čase mění. Získávat a pravidelně aktualizovat tyto údaje v celoevropském měřítku je však náročné – vyžaduje to sjednocení metod i spolupráci napříč zeměmi.
Změny pravděpodobnosti výskytu hrdličky divoké a bramborníčka černohlavého mezi dvěma časovými úseky (2018–2022 a 2013–2017) na základě údajů z programů monitoringu běžných druhů ptáků v Evropě. Červeně: pokles; modře: nárůst; bíle: oblasti mimo areál rozšíření daného druhu; šedě: oblasti, které analyzovaná data nepokrývají.
„A právě o to jsme se pokusili v projektu EBBA Live. Využili jsme pětiletých souborů údajů z Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS), na jejichž základě jsme aktualizovali mapy rozšíření a porovnali současný stav s předchozím pětiletým obdobím. To nám umožnilo sledovat změny jak na úrovni celé Evropy, tak v jednotlivých regionech,“ vysvětluje Sergi Herrando, předseda EBCC a vedoucí autor studie.
Výzkumníci pracovali se standardizovanými údaji z národních monitorovacích programů pro 50 druhů zemědělské krajiny z let 2018–2022. Z těchto dat vytvořili mapy s rozlišením 10 × 10 km, které zobrazují pravděpodobnost výskytu jednotlivých druhů. Stejný postup aplikovali i na předchozí období (2013–2017) a následně obě sady porovnali. Výsledkem jsou mapy změn, které ukazují, kde početnost jednotlivých druhů roste, klesá nebo zůstává stabilní.
„Spolehlivé odhady změn se nám podařilo získat pro 43 druhů. Ty navíc dobře odpovídaly nezávisle zjištěným trendům početnosti. Výsledky jsou však znepokojivé: u 33 druhů pravděpodobnost výskytu klesla, pouze u devíti vzrostla a u jednoho zůstala stabilní,“ uvádí spoluautorka studie Alena Klvaňová z ČSO. Až na čtyři výjimky byl směr změn rozšíření v souladu s vývojem jejich početnosti.
Změny pravděpodobnosti výskytu vrabce polního a konopky obecné mezi dvěma časovými úseky (2018–2022 a 2013–2017) na základě údajů z programů monitoringu běžných druhů ptáků v Evropě. Červeně: pokles; modře: nárůst; bíle: oblasti mimo areál rozšíření daného druhu; šedě: oblasti, které analyzovaná data nepokrývají.
Celkově tyto druhy během sledovaného období přišly v průměru o 0,79 % svého evropského areálu. U některých druhů byl pokles ještě výraznější — přes 2 %, což je v rámci pouhých pěti let značná změna. Největší úbytky zaznamenali bělořit okrový (−3,7 %) a ťuhýk rudohlavý (−2,3 %). Naopak mírné rozšíření areálu bylo zjištěno například u poštolky jižní (+1,4 %) a vrabce pokřovního (+1,1 %).
Čtyři druhy, čtyři příběhy
Jako modelový příklad různorodých změn vědci vybrali čtyři druhy – hrdličku divokou, bramborníčka černohlavého, vrabce polního a konopku obecnou. Tito polní ptáci mají rozsáhlé a navzájem se doplňující areály, přesto se u nich změny projevují odlišně.
„I když byl u všech čtyř druhů celkový trend spíše negativní, regionální vývoj se lišil a v některých oblastech se pravděpodobnost výskytu dokonce zvýšila,“ doplňuje Klvaňová.
Hrdlička divoká představuje příklad druhu s plošným úbytkem – její areál se zmenšoval napříč většinou Evropy. Bramborníček černohlavý naopak vykazoval mírný celkový nárůst, ale s protichůdnými regionálními trendy: jeho úbytek je patrný především v jižní Evropě. Vrabec polní se v rámci celkové ztráty území mírně rozšířil ve středovýchodní a severní části kontinentu. Nejproměnlivější situace byla u konopky obecné, která ubývá zejména na jihu a ve středovýchodní Evropě, zatímco na severu a západě přibývá.
Bramborníčka černohlavého mnohem méně častěji zastihneme především na severozápadě Evropy. Foto: Jiří Bohdal
Mapy jako nástroj včasného varování
Výsledky studie potvrzují, že celkově se areál výskytu ptáků zemědělské krajiny v Evropě zmenšuje. Zároveň ale ukazují, že současné monitorovací programy dokážou poskytovat dostatečně kvalitní data pro pravidelně aktualizované mapy v kontinentálním měřítku. Právě takové mapy pak mohou sloužit jako včasný varovný systém. Díky detailnímu prostorovému zobrazení změn umožňují včas identifikovat ohrožené oblasti.
„Doufáme, že tento přístup pomůže lépe zacílit ochranářská opatření a přispěje k účinnějšímu plánování obnovy přírody,“ uzavírá Herrando.
Zdroj: https://www.birdlife.cz/nove-mapy-ukazuji-kde-v-evrope-mizi-polni-ptaci/