Knihovna Antonína Švehly slaví v letošním roce významné jubileum – 100 let od svého založení. Tuto vzácnou příležitost bychom s vámi rádi oslavili prostřednictvím výstavy.
Abyste si z výstavy odnesli co nejvíce, připravili jsme sérii webových aktualit, ve kterých vás s vybranými díly postupně seznámíme.
Naši exkurzi do historie začínáme u vzácného italského vydání knihy Flora, ouero Cultura di Fiori z roku 1638. Jejím autorem je Giovanni Battista Ferrari (1584–1655), italský jezuita, vědec a uznávaný odborník na botaniku, jenž působil také jako správce zahrad v římském paláci vlivného kardinála Francesca Barberiniho (1597–1697).
Původní latinské vydání knihy věnoval Ferrari právě kardinálovi Francescu Barberinimu, zatímco italský překlad Barberiniho švagrové, italské šlechtičně Anně Colonně.
Ferrari se intenzivně věnoval studiu orientálních jazyků. Jeho zájem se však neomezoval pouze na ně – významnou pozornost věnoval také studiu a pěstování okrasných rostlin.
Ferrariho stěžejní spis, vydaný latinsky roku 1633 pod názvem De florum cultura a v roce 1638 přeložený do italštiny jako Flora, ouero Cultura di Fiori, je považován za první knihu, která detailně pojednává o aranžování květin. Dílo rozdělené do čtyř svazků nabízí ucelený pohled na barokní zahradnictví: první kniha se zabývá vzhledem, zakládáním a údržbou zahrad včetně zahradního náčiní, druhá a třetí popisují jednotlivé druhy květin a jejich kultivaci, zatímco závěrečná čtvrtá kniha se zaměřuje na estetické využití květin, jejich variace, mutace i na praktické návody k tvorbou kytic, květinových košů do interiérů či k uchování řezaných květů při dlouhých cestách.
Kniha plně odráží estetiku baroka, pro niž byla typická pompéznost, monumentalita, dynamika a obrovské množství květin. Mezi nimi dominovaly tulipány, růže stolisté, pivoňky, lilie či kosatce, aranžované do rozmanitých nádob – od běžných džbánů až po unikátní vícehrdlé delfské vázy určené pro solitérní květy.
Celé dílo doprovází 46 mimořádně kvalitních mědirytů podle kreseb tehdejších mistrů, jako byli Pietro da Cortona, Guido Reni či Andrea Sacchi. Na jejich tvorbě se podílela i Anna Maria Vaiani, pokládaná za jednu z prvních profesionálních rytkyň.